Hnojník

Znovuobjevila jsem kouzlo hnojníku s bioodpadem..., asi mi k tomu dopomohla panička, která tam večer vyhodila čerstvý materiál..., no druhý den jsme to samozřejmě musela jít prozkoumat, našla jsem tam pár měsíců starou kůži z divočáka, ani mi nevadilo, že je plná červů a ochutnala jsme ji. Pro jistotu jsme si i ěnjakou vytáhla ven do zásoby.Nejelpší ale na tom všem byla ta vůně, tu jsme prostě musela mít na sobě, tak jsem se hezky vyválela, abych si jí odnesla co nejvíc. K méme velkému překvapení však páníčci vůbec nesdíleli mé nadšení ze silných pachů mé vonavky a okamžitě mě osprchovali a vyšamponovali. No tak na to se nedalo udělat nic jiného, než si druhý den vůni obnovit. To jste ale ještě neviděli tu zuřivost v páníkových očích, drhnul mě až jsme měla strach, že mě vydrhne z povrchu zemského, no ještěže to neviděla panička, která byla ještě v práci. A nakonec jsem zjistila, že se k té vůni už nedostanu, nebot páníček ji zakryl pletivem... no nevím, stejěn bych už asi neriskovala další koupání:-(((( blé:-((((