Oblastní výstava Buchlovice 5.9.2009

Každé dva roky se koncem léta koná v našem městečku Buchlovicích výstava psů, pořádá ji čmku ve spolupráci s mysliveckou jednotou. Panička o této výstavě uvažovala už od jara, ale všichni ji zrazovali a tvrdili, že na ni můžou jen lovecká plemena (což já Aika nejsem), protože ji pořádají myslivci... tak panička zklamaně zapomněla na tuto výstavu. V polovině srpna však náhodou na internetu narazila na upoutávku k této výstavě a s překvapením zjistila, že pejsek, co se z upoutávky směje na lidi, je salašník, snad Entlebuch, snad Appenzell:-)) V hlavičce paničky to začlo šrotovat a v srdci vřít, rozbušilo se jí srdce a začala zjištovat, jak to tedy ve skutečnosti je s těma loveckýma plemenama... na plakátku byla totiž zázračná formulka "psů všech plemen". Panička zavolala na mysliveckou jednotu a opravdu jí paní potvrdila, že Appenzell se může účastnit.... a protože to byla moc hodná paní, povolila nám přihlásit se i 3 týdny po uzávěrce:-)

Panička byla celá nesvá, i když věděla, že tahle výstava nemá tak velkou váhu, aby byla počítána jako jedna ze splněných podmínek pro mé případné uchovnění. Pro její osobní pocit však měla váhu nesmírnou, protože měla rozhodnout, zda se budem příště v budoucnu pokoušet o nějaké výstavní úspěchy, panička totiž nevěřila moc ani sobě a ani mně, že bysme se uměli správně chovat a vystupovat. Rozmýšlela se totiž, jestli nepojedem raději na svod mladých, který je zadarmo... potom usoudila, že dáme raději 500 Kč na přihlášku za výstavu než 1000 a víc Kč za benzín a utrmácenou cestu do Tábora.....

Jak se blížil termín výstavy, začala panička se mnou trénovat prohlížení zoubků, později se přidal i páníček a velkou měrou se podílel na tom, že jsem se přestala kroutit a zvykla jsem si na prsty v tlamičce a kolem ní. Panička si půjčila výstavní vodítko a začali jsme se učit poklus u nohy..., byl to boj, ale myslím, že se vyplatil, zvlášt když páníček vyrobil naše vlastní výstavní vodítko a trénovali jsme skoro každý den.-) Přesto paničku neopouštěl strach a nervy, jestli budu mít ráda pana rozhodčího... bylo to bud a nebo...

A pak přišel ten den, 5.9.2009, páníčci mě vzali a šli jsme směrem zadní brána buchlovického zámeckého parku.-) Cestou jsme začli potkávat na můj vkus příliš mnoho psů, potvrzovalo to i nezvyklé množství hovínek na chodnících.-(( Nu, začla jsme mít strach a nervy i já... zježila jsem se jak dikobraz a zbytek cesty jsem dávala ostatním najevo, že na mě si troufat nemůžou, v řadě u vstupu jsem vrčela dopředu i dozadu, na všechny strany a případné konkurenty... V samotném areálu však bylo tolik lidí a psů, že mě to po chvíli omrzelo a má ostražitost se zmenšila na občasné vrčivé upozornění některých psích jedinců. U našeho kruhu jsem se po pár desítkách minut čekání dokonce vyvalila několikrát na záda a nechala se škrabat od všech okolo, cizích i známých:-)))

Asi za 2 a půl hodiny od zahájení na nás přišla řada, panička mezitím pozorně odkoukala, co se děje v kruhu..., pan rozhodčí ke každému plemeni přistupoval individuálně, což bylo jen dobře:-) Po nástupu se paničky zeptal, jaká jsem a panička řekla, že lehce nedůvěřivá:-) on na to: proto se ptám a že mé plemeno už dobře zná:-) a pak jsme šli kontrolovat zoubky:-) první zkus odhrnutím pysků zepředu, potom obě strany z boku a nakonec mi panička otevřela tlamku doširoka a pan rozhodčí se z dálky kouknul a byl spokojený:-) možná bych ho na sebe nechala i sáhnout, kdyby chtěl, byla jsem extrémě hodná a šikovná:-))) potom jsme oběhly opravdu krásným poklusem jedno kolo v kruhu a šly jsme si stoupnout na připravenou desku na zemi... s tím jsme ovšem nepočítaly a moc se nám to nedařilo. Proto pan rozhodčí řekl, at raději slezu a stoupnu si na trávu... panička byla nějak z toho rozrušená a ne a ne mě hezky postavit, už jsme začínala i rozmotávat ocásek... ale myslím, že nakonec jsem se panu rozhodčímu líbila, protože mi dal tenhle posudek: celkově pěkná fena, korektní hlava, správný chrup, pěkné oko, dobrý hrudník, nepatrně slabší úhlení vzadu, výborná 1, vítěz třídy..... a vůbec nám nevadilo, že jsme byly v té třídě s paničkou sami:-)

Vše jsme si nechaly zapsat a šly jsme hrdě k přihlížejícím, kteří se radovali s námi. Ještě musíme jmenovat toho hodného pána rozhodčího, byl to pan Miroslav Václavík:-) Za odměnu jsem dostala klobásku od páníčkova otce, od pana kuchaře a od paničky obojek, nový, kožený:-)

Výstava se nám tedy krásně vydařila, počasí taky (předchozí den lilo od rána do večera) a můžeme se těšit na účast v těch dalších, tentokrát už na vyšší úrovni:-)