Speciální Výstava KŠSP Rožnov pod Radhoštěm 7.5.2011

Vyjeli jsme brzy ráno, poprvé mě zavřeli do kufru a oddělili mříží, vůbec se mi to nelíbilo, celou cestu jsem naplákala a chtěla za pánečkama, lozit po nich a možná i řídit:-) Dojeli jsme na místo asi za dvě hodiny, když jsme se blížili ke kempu, kde se výstava konala, jel před námi červený tranzit s nálepkou appenzellí hlavy na zadním okně - poznali jsme, že jedem správně. (Stejný tranzi pak jel i před náma na zpáteční cestě... náhoda veliká:-)... to už jsme věděli i kdo jede vevnitř, jela v něm Terka s fenkou Assi a rodičema.)

Byla jsem velice ráda, že jsem konečně pryč z toho kufru, ale zaskočilo mě množství psů mně podobných, kteří se producírovali kolem po celém areálu kempu. Někteří byli téměř stejní, jiní menší a většina mnohem větší než já.... jakmile se chtěl některý jen trošku přiblížit a seznámit, hned jsem jim dala najevo své nesouhlasné stanovisko. Vzápětí mi panička vyměnila vodítko za výstavní a začali jsem běhat v jakémsi kruhu, protože mi to docela šlo, nechali jsme toho a šli prozkoumat areál. 

Pak začala samotná výstava, v kruhu se střídali pánečci a paničky se svými psy a fenkami a snažili se předvést to nejlepší... ne vždy se jim to dařilo, jiní však byli perfektně sladění, pořád ale bylo na co koukat, zvlášt paničku pobavil pán, co mu z kapsy vyskakovaly pamlsky při každém poskoku při běhu... no to samozřejmě zaujalo i mě, ale až jsem přišla na řadu, už jich po zemi stejně moc nezbylo, navíc jsem dostala hned zákaz je sbírat, chjo :-((( 

Naše vystavování začalo potřesením ruky a prohlídkou zubů, na to mě panička svědomitě připravila, ale bohužel nevěděla, co přesně má udělat, aby pan rozhodčí viděl, to co chce vidět... např. pidi malý zoubek za spodníma špičákama... schválně jsem ho schovávala jazykem, aby měli co dělat :-))) Pan rozhodčí se zeptal, jestli si může sám sáhnout a podívat se, ale panička říkala, že nemůže, on to ale stejně nakonec nevydržel a nadzvedl mi pysk sám... to bylo troufalé a tak jsem ho upozornila mírným zavrčením. Už mě to samotnou přestalo bavit, naštěstí mu to konečně stačilo a začali jsme běhat v kruhu, já bláhová si myslela, že už utíkáme pryč a tak mě zmátlo, že panička pořád přibržduje a snaží se upravit styl mého běhu... no výsledkem byly jakési prapodivné zaječí přískoky, které se nezdály ani panu rozhodčímu, no ke konci se mi povedlo předvést na chvíli požadovaný styl chůze a všichni byli spokojení. Aby toho nebylo málo, tak jsme při psotoji rozmotávala ocas a tvářila se unuděně, tak jsme si museli dát ještě jedno kolečko, aby pan rozhodčí mohl posoudit, jak mám ten ocas zamotaný.

Výsledky jsme byli, myslím, všichni překvapeni: výborná 1, CAC.... panička ale musela slíbit, že se mě naučí lépe vystavovat. Ve mně to jenom posílilo vědomí, že jsem krásná sama o sobě:-))) Pak jsme si šli stoupnout na první místo a začali k nám nosit různé věci: největší radost jsme měla z pytlíku granulí a plechovky, panička z medaile, kterou mi hned pověsila na krk, a z pohárku, páneček zase ze skládací židličky... no byli jsme spokojení všichni.

Protože jsem vyhrála CAC, museli jsme čekat do odpoledne, kdy jsme se utkala s dalšími dvěma fenkami, které získaly CAC ve své třídě - Assi v mezitřídě a Bonny v třídě vítězů... hádejte, kdo vyhrál... samozřejmě Ch. Bonny... tady už se pan rozhodčí nenechal obměkčit mým roztomilým kukučem a vylepšeným klusem, ale říkal, že to bylo těsně o hlavu:-)))) Bonny to přeju, je to moje sestřenka... holt se ta krása v genech nezapře:-))))