Jak panička k Appenzellovi přišla, památka na Míšánka

V červnu roku 2007 jsem se přestěhovala do podkrovního bytu za přítelem. Bohužel jsem v dřívějším bydlišti musela nechat svého pejska Míšánka.

Míšánek byl tak trochu můj pejsek, který se mnou bydlel u babičky a dědy, byl vlastně všech, ale já jsme k němu cítila jakési větší pouto paničky. Byl to obyčejný pejsek, kříženec, z burzy za pár kaček a hezký pohled. Jak si všimnete z fotky, vypadal jako kříženec jezevčíka a entlebuchského salašnického psa. V době, kdy jsem ho opouštěla, měl 8 let... Proč se neodstěhoval se mnou? Protože měl už svůj věk a špatně by si zvykal, protože tam byl zvyklý a měl tam babičku s dědou, protože v novém bydlišti už pejsek byl, a to fenka bernského salašnického psa Aranka. Navíc jsem si říkala, že se přeci nestěhuju daleko, jen nějakých 10 km.... Míšánek už mě od té doby viděl jen jako návštěvu, která s ním ze začátku ještě chodila i na procházky, ale postupem časi mu je jen slibovala. Znáte to, málo času... , který najednou máte, až je pozdě. A tak se stalo, že Míšánkovi se v červenci roku 2008 velmi přitížilo z horkých dnů a na následky toho umřel ve vetrinární péči. Já panička jsem ho viděla jen pár hodin před jeho smrtí a bylo mi jasné, že je to naposled. A bylo. Pak už jsem si ho jen zakopala v mém novém bydlišti na zahradě vzadu u plotu k pískomilovi Eriksonovi. První dny s vědomím ztráty pejska, ke kterému jsem cítila jakýsi dluh, byly příšerné.

Asi za tři týdny jsem začala uvažovat o novém psím druhovi, po předchozím absolutním odmítnutí této myšlenky. Chtěla jsme právě takového obyčejného pejska, jako byl ten můj starý... klidně i z burzy. Následně jsem začala brouzdat na internetu v psích atlasech. Mým dávným snem byl basenji, který byl však příliš drahý. Nakonec jsem skončila u skupiny salašníků, protože jeden z nich už na zahradě byl a Míšánek jim byl svými barvami velmi podobný. Začala sjem obvolávat chovné stanice entlebuchů, ale po zjištění ceny jsem skončila u appenzellů. I přes protesty okolí ohledně jeho ocásku, jsem si ho právě pro ten ocáskový koblížek oblíbila...ještě řed Míšánkem jsem totiž měla jiného Míšánka, který měl přesně takový:-)) a mimochodem můj původně vysněný basenji ho má přesně stejný... koblížek smotaný.

A začalo zjištovnání štěnátek appíků...chtěla jsme fenku, ale po nabídce ze Slovenska z Balihara ranche jsem chvilinku uvažovala i o pejskovi -  byl levnější, ale bohužel už příliš starý...  Nakonec jsme jeli na zamluvení štěnátka do Dolní Cerekve u Jihlavy... žádná vyhlášená chovatelská stanice (ty měly už vyprodáno), ale majitelé jedné fenečky s 5 štěnátkama...po dlouhém vybírání jsme jedno zvolili, přiřadili mu jméno Aika, zaplatili zálohu a odjeli. Asi za týden mi bohužel zavolali, že moje vybrané štěnítko muselo být utraceno kvůli zjištěné vrozené vadě jícnu, která se projevila až při přechodu na tuhou stravu... tak přešlo jméno Aika na druhé štěnátko v pořadí mé oblíbenosti.

A 30.8.2008 jsme si pro něj konečně jeli. Byla jsem trošku zakřiknutá a měla obavy, protože se mi Aičina maminka zdála obrovská a až moc živá, přemýšlela jsem, zda si neukusuju příliš velké sousto.... přece jen mě za 5 měsíců čekaly státnice a ještě jsem neměla dopsanou ani diplomku a doma čekalo rozestavěné schodiště... no ale co už, najednou to leželo vedle mě v autě na sedadle a smutně koukalo.